Toho dne, kdy dášeňka slavila desítidenní výročí svého života potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému úžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vykvikla, a toto památné kvyknutí bylo počátkem psý řeči která se jmenuje štěkání. Dnes už Dášeňka umí nejenom mluvit nýbrž i nadávat a pouštět hrúzu, ale tehdy to jen tak vyjeklo, jak když núž sjede po talíři. Zdroj: K. Čapek: Dášeňka čili život štěněte