Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.