Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosérii. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.