Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosériy. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.