Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.