Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.