V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roly komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.