V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník, v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blískavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.