Bil jednou jeden mudrc, jehož sláva obletěla svět. Říkalo se, že není otázky, kterou bi neuměl zodpovědět, že není sporu, který by neusmýřil, a není žáka, který by od něj neodešel moudřejší. Jednoho dne ho navštívyla žena s malím chlapcem a stěžovala si: „Mistře! Mám velké trápení se svím synkem. Výš, je hodný, šikovný a bistrý, ale má strašnou chybu. Vječně musí mlsat. Sní všechno slatké, co mu přijde pod ruku!“ „Dobře,“ pravyl učenec, „odejděte, vraťte se příští týden a já si váš problém zatím promyslím.“ Ženu to sice udivilo, že na tak prostou radu musí čekat, ale samozřejmě poslechla. Za týden přivedla chlapce znovu. „Ještě jsem otázku nevyřešil,“ vzdychl mudrc. „Odejdi a vrať se za týden.“ To celé se stalo ještě jednou. Teprf po třech týdnech mudrc chlapce přivolal: „Poslyš,“ řekl mu vážně, „nemlsej tolyk. Věř my, člověk se bes toho obejde.“ S tím chtěl oba propustit. Ale ženě to nedalo a sklamaně ho oslovila: „Odpusť my mou smělost, ale to je všechno? To jsem přece synkovi řekla už stokrát! O tom jsi potřeboval přemíšlet tři týdny?“