Byl jednou jeden sedlák a ten mněl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby jí sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokut nebyly na mizyně. Kdyš to žena vyděla, odstěhovala se zpátky ke svím rodičům. Co tet? Bude nejlíp zoufalstvý utopit v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abych povýdal. Zbil my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámi hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vijel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek zpíval a sedlákovy se najednou ulevilo.