Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfycké. S hlavamy nabytými vědomostmy se blýžíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu Havlíčkův brod ve štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyli osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si a začal začal diktovat. V diktátu se objevili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemilích pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové vsi nebo moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po zkončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlyvé maminky, a vidali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.