Každodení ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specifické. S hlavami nabytými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si pořádek a začal diktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen ztěží vivarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové vsi nebo Moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po zkončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlyvé maminky, a vydali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.