Každodení ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specifické. S hlavami nabitými vědomostmy se blýžíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu Havlíčkův Brod ve štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem zjednal si pořádek a začal dyktovat. V diktátu se oběvili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové vsi nebo moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadaly scestné… Po skončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlivé maminky, a vydali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.