Na pražském masarikově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavyčkách, ale vypadaly, jako by byly také mrtvý. Na pražce padali těžké kapky raního deště, koleje zrezavěli, shromážděné vagóny čekali na denní šichtu. Sem tam se objevili lydské postavy, z nichž se vyklubali první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokyny svím zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný dení rytmus.