Šedá budova byla tichá, jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepířila se a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny ale vrabci se polekaly a rozlétly se. Nikdy nestála tak blísko trati a vědomí, že se může klidně procházet u kolejí, jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazily žluté kvítky které byly umazány od kolomazy. Stáli na nich kapky rosi, třpytili se a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý nepovolil ani pod nehtem. Vtom dívka uslišela vlak, uskočila v poslední chvíly, ale vlak jel po druhé koleji. Rospustile se zasmála, a vyběhla na rampu.