Toho dne, kdy dášeňka slavila desítidenní výročí svého života potkala ji první veliká událost: když se ráno probudila, shledala k svému ůžasu, že vidí – zatím jen na jedno oko, ale ono i jedno oko je, abych tak řekl, veliký krok do světa. Byla tím tak překvapena, že vikvikla, a toto památné kviknutí bylo počátkem psí řeči, která se jmenuje štěkání. Dnes už dášeňka umí nejenom mluvit, nýbrž i nadávat a pouštět hrůzu, ale tehdy to jen tak vijeklo jak když núž sjede po talíři. Zdroj: K. Čapek: Dášeňka čili život štěněte