V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roly komickou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.