V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roly komickou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.