Vašek s Brokem mířili k úské pěšině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazyl. U tůňky spatřil velykého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle byl celí černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temně zavrčel. Pohladil ho, sklonil se k němu a pošeptal mu, aby stichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vymrštil a bilo vidět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavě vikročil proti proudu. Zřejmě k další túňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevyrušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešly aš o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovi a nakázal mu, aby mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá myš, a rozhodl se, že ji vyhrabe. Přednímy tlapkami odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.