Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepaměti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lyd studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek, připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.