Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepaměti bludný názor, že školství je blahodárná Instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek připravit taháky, naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.