Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná Instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři, a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovy svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.