Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly rúžovofialové jako blúza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl úchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší tůry.