Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Ůpy. Ůmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly růžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl úchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší tůry.