Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Ůpy. Úmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly růžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprskú vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Úpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší túry.