S veselou se vracel Karas domů, ale když už stál přede dveřmi ůtulného bytu, pocítil ůzkost. Co asi řekne můj Vašíček? Jak mu vúbec povím, že jsme se dali ke komediantúm? Táto, máš dílo, vítal ho Vašík ůsměvem. Mám. Půjdeme spolu k cirkusu. A Karas čekal ůdiv, úlek, nedúvěru. Strachoval se však bezdúvodně. Vašíkovi úplně stačilo, že práce je a že zůstanou spolu. Podle E. Basse