Rychle jsme pospchal stmvajícím se jsme běžel přes pustá hradní ruce duchů zametal všechny stop cesty, až jsme stanul pod chrámovmi klenbam, kde varhany bouřil jako v soudný den. S vyptím posledních sil jsme zdolali sam vrchol a stanul tváří v tvář králi hor. Mlčky stál kolem jeho trnu kamenělí služebníci s lesklm ledovm brněním kolem žulovch hrudí. Žádná ozvna života v údolí nerušila jeho pšný a vyzvavý kld. Teprve kdy nejvyí z nich zmizel v blavých jsme se urychlit svůj návrat. Konečně jsme se přiblžil k nejvyí věži hradu. Znal jsem dobře jejich ošlehané rys a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrchol jejich jmény. Procházel jsme pod chrámovmi kleami, které se třpytil oslnivmi křišťál a jejichž varhany zněl jako vr podzemní bystřiny. Stál jsme na hranicích včné zim. Ztrácel jsme se mezi mohutným sloupovm, jehož hlavice podpíral samotnou oblohu. Pevným krokem jsme překročil ledovmi vlnami tuhlý chránil panství vládce chladu.