Ml přátelé, Vléme a Jarmilo! Píši vám z prázdnin, abste věděl, že nemá každý takové štěstí jako v. Já, nešťastný Hnek, trávm bohužel drahoceých čtrnáct dní volna s rodiči. Kdybste jenom tušil, jaké úsil člověka stojí to neustálé přestírání dobré nálady, a stejně se nakonec nezavděčí. Každý den od našich slším, že se buď budu tvářit příjeě, nebo m příště už s sebou nevezmou. Když jsem se zeptal, zda b m to mohl slíbt, odvětil otec nakvašeně, ať nejsem drz. Kdybch prý prožil to co on, vce bch si věcí vážil. Kdyb stan ml dveře, jistě b jimi byl za sebou práskl. A já se přitom tolk snažím tvářit vldně, i úsmv občas vkouzlm, ale marně. Až se m budou v změ ptát, kam bchom si v létě mohl vrazit, řeknu, že nikam, a to na základě dosavadních kušeností. Přál bch si, abste se v, moji nejdraí přátelé, měl alespoň o něco lépe než já. Odpověte m prosm co nejrychleji. Srdečně váš Hnek.