Chovej se skrom, je sdřídm, napomínají m tatínek s maminkou témř pokaždé, když k nám zavtají naši příbuzní se svm rozmrným zavazadl. Rodiče m to tajem šeptají do ucha, jindy m pro zmnu vznam tisknou ruku pod stolem, jako bch na to někdy zapoml. Já sce vm, že skromnost není žádná poviost, zejména v tak raém věku. Vždyť m děti jsme někdy podvědom skromné až dojem. Ale jestl jsem našim správně rozuml, jde o to, ukázat příbuzným, že skromnost člověku sluší. Například m sluší pomrně dost. Soukrom se domnívám, že jsem zřejm druhý nejskromjší člověk na svtě. A už nevm, kdo je ten první, to ta moje nezmrná zapomtlivost. Ale možná také, že jsem jenom nesmlý. Vida, jaké nedorozumní b mohla zpsobt občejná zámna těch neednoduích vlastností.