Dnes bl členové pedagogického boru velm pohoršeni našimi travovacími návky. Nikdo nev, jak se stalo, že krátce před pravm polednem vzduchem vesela poletoval knedlky leva prava, jak se jim zlblo. První příchoz dospěl, hodou okolností právce budov, trnul zpola neškodněn knedlkovou střelou. Ale pak spchal pět, ani se nás nepokusl klidnit. poza dveří jsme zaslechl prvu pílání, pak trohé příkaz a hon. Všechno tichlo a vážnělo. Bl jsme náhle zvkláni v přesvěčení, že nejdležitější je znovu se trefit. Už ani jeden z nás se nedal trhnout, i já jsem kryl se zblmi knedlky za košilí. Cítil jsme se jaksi provnil a se klopeným zraky jsme hleděl do podlahy. Náhle se kdos hurta zeptal, zda jsme už končili. chlíple jsme přisvědčil a očekával jsme zčtování. právce však jen se shovívavým úsmvem rozdal všem provinilm čistcí potřeby. Pak se podíval na strop a na stěny a zpola pro sebe procedil mezi zub, že je dobře, že jsme neměl například bramborovou kaši.