Před třem dny jsme v hodině tělesné vchov dělal hyby. Nebl jsem jimi zaskočen, doku jsem sledoval ostatní polužáky. Zmtal se na hrazdě, uboz cvčenci, a nakonec i ti nejzdatnější končili u sedm. Nechápal jsem,jak mohou bt tak slab, a cítil jsem se držován. Občas jsem se musel i v duchu pousmát, kdy jsem je vděl znavené padat třemhlav nedůstojného svsu. To vše se mi ale muselo nějakým působem zračit ve tváři, protože učitel čistajasna volal:"Tak teď ty, Hynku, kdy se tak dobře bavš na ciz účet! Jistě to zvládneš, ani by ses trhal!" Naše pohledy se na chvlku střetl a pak už jsem ucítil v dlaních tudený kov hrady. Ještě mi blesklo hlavou, že to pjde tuha. Ještě jsem tihl mobilizovat sval tak, že jsem se o pár centimetrů zvedl. Ale vzáptí jsem se ocitl pět v základní poloze a vděl jsem, že m zbvá jediné. Snažit se nepadnout příliš smšně. Ani to se m však nepovedlo. klouzl jsem těžka na žíněnku a trhl na sebe lavnu pohledů, v nich jsem zřetelně četl znám žírav vsměch.